14. zahajovačka VSJ - Praha 18.-19.5.2019

Poslední aktualizace: 22.06.2019

Nová motorkářská sezona je definitivně tady! Jak se to pozná? No přece podle toho, že je zahajovačka VSJ!!!
Ta letošní nás zavedla přes Posázaví, Benešovsko, Jižní Čechy zase zpátky k Sázavě a připomněla nám staré a i ty starší časy, kdy železo byl majetek, a kovářova kobyla chodila bosa. Ale pěkně popořádku.

Sešli jsme se tradičně na parkovišti u STK Türkova, které se letos ukázalo letos krapet předimenzované – přes veskrze příznivou předpověď počasí se nás tu sešlo pouze jedenáct. O to více se cení účast Jizerského motodýmu, kteří to mají na sraziště téměř 100km a aby mohli vyjet z garáží, bylo jistě třeba odfrézovat skoro dva metry sněhu ;-)

Slunce začíná hřát, tak ještě společné foto a můžeme vyrazit. První část trasy má 40km a vede nás přes Průhonice, Dobřejovice, Štiřín, Kamenici a Jílové do Rakous.

Na pas zapomeňte, tyhle Rakousy jsou u Kamenného Přívozu. Ve zdejší restauraci Posázavská Stodola nám uvařili výborný oběd a jako bonus je přímo od stolu na zahrádce restaurace vidět krásný most v Žampachu, který je druhým nejvyšším kamenným železničním mostem ve střední Evropě.

Po obědě vyrážíme na druhou část dnešní trasy, nejprve směr Benešov a dále krásně klikatými silničkami Benešovska, přes Popovice, Kondratice, Yo-Yo Bandem opěvovaný Pičín, Jankov, Ratměřice a Slapsko, až do dnešního hlavního „kulturního“ cíle zahajovačky, do malé obce Moraveč, kde byla dojednána návštěva unikátního kovářského muzea a rozhledny Kovářka. Krásných 50 km cesty s nádhernými panoramaty krajiny. Prostě Romantische Strasse.

Prohlídka Muzea je díky osobě pana majitele, mistra cechu kovářského a jeho pomocnice dosti osobitá a každému ji vřele doporučuji. Už jen otevření vstupních dveří muzea vyžaduje znalosti hodné mistra Leonarda. Víc nebudu prozrazovat, nejlépe zažít osobně!
 

Mise Kovářka byla naplněna, vyrážíme tedy dále, přes Mladou Vožici, kde se zdržíme na pravou italskou zmrzlinu, Načeradec a Trhový Štěpánov, do Zruče nad Sázavou, do Kempu v Rákosí, který se dle přeživších pamětníků od dob socialistických pionýrských táborů moc nezměnil.

No co, aspoň sem s těmi Jawami hezky zapadneme. A komu nestačilo 40 km třetí části trasy, vydal se ještě na krátkou projížďku ze Zruče do Zbraslavic, protože ta silnice 3367 za to opravdu stojí! Posezení na terase restaurace do večerních hodin je takovou sladkou tečkou za tím naším výletem.
 

Druhý den ráno jsme se po snídani již jen rozloučili a rozjeli do svých domovů.
Na červencovém srazu VSJ se doufám všichni zase uvidíme!
 

Foto: Šimon,
Text a foto: John McRindy
(externí navigátor a dopisovatel VSJ)