|
15. ukončovačka VSJ - Liberec 21.-22.9.2019 Poslední aktualizace: 07.10.2019
Organizace závěrečného setkání Jawařů v roce 2019 se tentokrát ujali domácí borci ze severu. A musím říct, že se svého úkolu, jako již tradičně, zhostili na výtečnou!
Ihned po příjezdu na místo srazu na čerpací stanici v Hodkovicích nad
Mohelkou nás vřele vítají a jako každý účastník i my dostáváme darem mapku
dnešní trasy se všemi plánovanými místy zastavení a velice praktickou
brožuru "Motorkářův průvodce po okolí Liberce a Žitavy", což je taková
místní obdoba Stopařova průvodce po Galaxii, pouze s tím rozdílem, že tady není třeba mít sebou ručník, ale podmínkou úspěchu v tomto kraji je
dostatečné množství zapalovacích svíček ;-)
Po krátkém briefingu a nezbytné společné fotografii vyrážíme dohodnutým "Jizerským volným stylem" k prvnímu z dnešních cílů – vrcholu hory Jeschenkoppe, jež se tyčí ve výši 1012m nad mořem. Našinec to bude znát spíše jako Ještěd ;-) Pro neznalé uvádím překlad termínu "Jizerský volný styl" = jeď jak rychle jak můžeš, tady se není kde ztratit, sejdeme se nahoře, nebo tě dole sebereme :).
Velice jsem si užil silnici směrem od Světlé pod Ještědem nahoru do Tetřevího sedla, k parkovišti Výpřež. To byla opravdu lahůdka - kvalitní povrch, zhruba asi šest nebo sedm krásných vraceček, které se dají s trochou fantazie přirovnat k těm Alpským.
Plně v duchu "Jizerského volného stylu", jsme se sešli nahoře na Jeschenkoppe, pokochali se krásným výhledem, dole na Výpřeži sebrali co zbylo :) a razíme dál. Tentokrát už standardním VSJ tempem, aby i slabší kubatury stíhaly.
Další zastávkou bylo Kryštofovo údolí, kde je místní rarita, která by mohla hrdě nést jméno Traforloj. Jde o plnohodnotný orloj umístěný v budově bývalé trafostanice, slavnostně spuštěný v září 2008. Na tomto úseku nás neminula trocha nezbytného jawení (slangový výraz pro opravu/vylepšení motocyklu zn. Jawa během cesty), ale nic co by správně připravený jawař nezvládl během pár minut, takže mnozí ani problém nepostřehnou a jedeme dál. Následuje oběd v předem zamluvené restauraci Tatran v Bílém Kostele, kde se trochu netradičně platí předem, což by mohlo zavánět kupováním zajíce v pytli. Bohudík obavy byly liché, jídlo bylo vynikající, pořadatelé vybrali dobrou hospodu, jen sami neměli štěstí s výběrem vlastního oběda a na svůj pokrm čekají trochu déle než je zdrávo. Ale chutnalo a to je hlavní!
Po obědě vyrážíme k asi hlavnímu cíli dne, jímž je Trojmezí - místo kde se protíná hranice České republiky, Polska a Německa. Raději si ani nepředstavuju, jak to tu muselo vypadat za dob komunistické nadvlády, nyní je zde ale krásný památník a úžasné klidné místo se stezkami pro turisty. Rozhodně to tu stojí za návštěvu, protože kdy se vám povede projít třemi státy doslova jedním krokem ;-) Cestou odtud projíždíme přes Německo a Polsko, kde ještě krátce zastavíme u hnědouhelného povrchového dolu Turów, který zásobuje stejnojmennou elektrárnu o výkonu 2106MW. Povrchový důl má nyní rozlohu 45km2 a hloubku 225m, takže to nejde nezastavit, takovou díru do země zkrátka jen tak někde neuvidíš.
Už mě od psaní bolí prsty a to jsme teprve v půlce cesty! Wow! Pokračujeme přes Frýdlansko, které chce být free a cool, takže tento kraj používá adresu freedlandsko.eu Zastavili jsme tady na pivečko v zámeckém pivovaru Frýdlant, který zde stojí od šestnáctého století. Vaří zde pivo Albrecht, oceněné zlatou pivní pečetí v roce 2016. My si můžeme dát maximálně nealko Bernarda, ale nic nám nebrání vzít si sebou vzorek Albrechta v krásné láhvi domů jako suvenýr.
Z časových důvodů jsme vynechali návštěvu technického muzea Bílý potok, jehož návštěva si zaslouží samostatnou akci, prostě musíme si nechat taky něco na příště! Zastavujeme tedy pouze krátce v Hejnicích, proslavených poutním kostelem s ranně gotickou soškou Madony pocházející ze Žitavy, nicméně zázračné uzdravení nemocných se nekonalo a to ani pak v Lázních Libverda, kterými jsme projížděli dále. Na to jsme si museli počkat až na večer, kdy zázraky konal léčivý Svijanský máz a 450tka Ale to bych předbíhal. Ještě jsme museli projet nádherný úsek z Bílého Potoka přes Smědavu na Souš, kde opět přišel ke slovu "Jizerský volný styl" :).
Po zastávce u nádrže Souš sjíždíme přes Desnou do Železného brodu, kde v místním supermarketu doplňujeme zásoby potravin, aby bylo co ke snídani a vyrážíme do Malé Skály, kde je v kempu na Ostrově cíl dnešního dne. Po ubytování a ustájení našich věrných motoořů jsme převlečení víceméně do civilu vyrazili na večeři do blízké restaurace. Zde přišel na řadu výše zmíněný léčivý Svijanský pivní mok a rozvinula se klasicky debata nad událostmi dne dnešního i minulých, opět jsme se dozvěděli spoustu nových věcí a zasmáli se starým vtipným historkám z úst osvěžených vypravěčů. A co teprve ty kolena ;-)
Ráno, po společné outdorové snídani v campu, jsme se rozloučili a s přáním šťastné cesty rozjeli podle vlastních plánů a tras směrem k domovům. Tímto ještě jednou děkuji členům Jizerského mototýmu za skvělou organizaci, vím co to obnáší, takže gratuluju, moc se vám to povedlo!
Těším se, že se zase se všemi uvidíme na zahajovačce VSJ 2020! A vy co jste letos nemohli, přijeďte příští rok, určitě to stojí z to!
Foto: Gábina, John McRindy
|
