13. zahajovačka VSJ - Praha 19.5.2018

Poslední aktualizace: 27.05.2018

 

 

220 motocyklů, 72 traktorů, 4 nákladní automobily, 15 stabilních motorů, 5 vestaveb dílen – ne, to není seznam účastníků třinácté zahajovací jízdy Volného Setkání Jawařů, to je počet exponátů Muzea veteránů Radovesnice, kam nás zavedla naše společná vyjížďka. Ale pěkně od začátku…

 

 

 

Sraz byl tradičně na parkovišti u STK Türkova, kam za příslibu modré oblohy a slunečného dne dorazilo celých 11 motocyklů tuzemské výroby, různého stáří i stavu. O co  byla výprava menší, o to byla sestava kvalitnější a hlavní uznání, za to že dorazili, patří našim horalům!

 

Po krátkém briefingu a pozdravení se s kamarády, jsme vyrazili vstříc prvnímu z cílů naší cesty, restauraci Na Statku v Jevanech. Trasa vedla silničkami jako dělanými pro Jawu, některé zkratky a nábližky uváděly v úžas i takového znalce středočeského kraje, jakým je Míra a ještě dlouho do večera i druhý den, padaly věty typu: „To jsem vůbec nevěděl, že se tudy dá jet, to mi budeš muset ještě jednou ukázat na mapě!!“, „Jak jsi to objevil, takovou zajímavou cestu?“ a tak podobně. Přes Průhonice, Herink, Velké Popovice, Kunice, Mnichovice a Struhařov jsme dojeli do Jevan, kde na nás již čekalo rezervé v restauraci Na Statku. Ujeto 42 kilometrů za jednu hodinu.


Jako nejkrásnější úsek této části cesty byl všemi asi vnímán romantický úsek Voděradskými bučinami, ze Struhařova do Jevan, který byl díky relativně brzké dopolední hodině jenom náš.
 

Po výborném obědě a diskuzi nad palčivými tématy dneška, jako je ekologie, elektromobilita a chutě nealko piva, jsme se přesně podle plánu vydali vstříc další cestě, přes Stříbrnou Skalici, Sázavu, Bělokozly, Ledečko, Talmberk, Úžice, Smrk, Vavřinec, Chmeliště do Uhlířských Janovic, kde jsme si dali malou pauzičku na kávu a nabrání sil k překonání dalšího úseku plánované trasy. Taky bylo třeba počkat na Míru s Robertem, jehož panelka si vynutila drobnou porci nezbytného „jawení“. Ale všechno dobře dopadlo, apetit panelky byl ukojen jednou svící a jelo se dál: Mančice, Onomyšl, Karlov, Červené Pečky, Libenice, Starý Kolín, Svatá Kateřina, Týnec nad Labem, Radovesnice II. Ujeto 84km za 2,5hod

 

 

 

V hlavním cíli naši cesty, Muzeu Veteránů Radovesnice, nás již netrpělivě očekával sám pan majitel, aby nám poskytl úvodní odborný výklad, obeznámil nás s historií muzea a po celou prohlídku odpovídal na naše všetečné dotazy. Možná by stálo za upozornění, že vzhledem k počtu exponátů a velikosti expozice je třeba si na prohlídku vyhradit poměrně dost času. Sami jsme tam strávili zhruba 1,5 hodiny a to jsme to v uvozovkách jenom proběhli. Rozhodně návštěvu tohoto muzea doporučujeme, stojí to za to!

 

 

 

 

Vzhledem k pokročilému času je nutné zase nakopnout mašiny a pokračovat. Nasyceni kulturního zážitku odjíždíme, tentokrát ale již ne společně. Srdečné rozloučení, chvíle kdy se zrno dělí od plev a zatímco plívy jedou domů, my pokračujeme v závěrečném úseku trasy dne, který nás přes Svatou Kateřinu, Církvice, Kluky, Červené Janovice, Zbraslavice, Zruč nad Sázavou, Starý Samechov, Čestín, Zbizuby a Rataje nad Sázavou zavedl opět do Ledečka, kde jsme měli zajištěné ubytování za lidovou cenu ve skvělém Hotelu Ledečko. Ujeto 87km za cca. 2 hodiny, včetně zastávky na kávu u benzinky ve Zruči.

 

 

 Večeře, pivečko a doslova „brainstorming“, který následoval, to bylo krásné završení nádherného dne s přáteli a Jawou.
Ráno nás přivítala opět sluncem zalitá krajina, vůně česnečky, míchaných vajíček a kávy. Po společné snídani jsme se rozloučili a v malých skupinkách rozjeli zpět do našich domovů.
Chtěl bych všem poděkovat za účast, ale nejvíce těm, kteří chápou, co to znamená závazná přihláška ;-)
 

Foto: Gábina
Text a foto: John McRindy

(externí navigátor a dopisovatel VSJ)