Den před odjezdem propukla cestovní horečka.
Měli jsme sbaleno a nemohli jsme se už dočkat. Večer jsme byli v garáži,
kontrolovali vše potřebné a hlavně
leštili mo torky.
Ráno nastal den D. Po snídani přišlo na řadu upevnění zavazadel na motorku.
Zdálo se to sice jednoduché, ale opak byl pravdou, tedy hlavně u mě. Náš plánovaný
odjezd se posunul o hodinu. Konečně bylo vše připraveno a vyjeli jsme před
garáž. Zde byla poslední kontrola, jestli máme všechno. A mezi tím Máca ještě
pro jistotu přeleštil mašinu. Konečně jsme vyrazili. Jedeme po magistrále směrem
na Brno. Zácpy jsou tu na denním pořádku, takže žádné překvapení. Kousek za
Prahou se to začíná nějak podezřele ucpávat. Ale jedeme dál a najednou všichni
začnou prudce brzdit, žádný problém na tohle jsme zvyklí z Prahy. Jenže nám
následně běhá mráz po zádech, když slyšíme hvízdaní kol Octavia, která jela za
námi, to do nás málem našila. Po chvíli j sme
zjistili, že se stala před námi dopravní nehoda a usoudili jsme, že bude lepší,
když pojedeme po okreskách. Na prvním exitu jsme odbočili
a hned za ním jsme zastavili na malém plácku u silnice
a radili se jak dál. Vydali jsme se směrem na Benešov. Po chvíli zastavujeme
v jedné vesnici. Koukáme do mapy a zjišťujeme, že jedeme špatnou cestou. Otáčíme
se a vracíme na místo, kde jsme špatně zabočili kvůli chybějící značce. Nakonec
jsme do kýženého cíle dorazili sice se zpožděním, ale to však vůbec nevadilo.
Hned po příjezdu u brány na nás čekal Roman a
ptal se „kde se tak dlouho flákáte“, že tady už na nás čeká celou věčnost. Po
zaplacení vstupného 222Kč jsme obdrželi kartičku a na motorku jsme dostali
nálepku. Za doprovodu Romana jsme vjeli do areálu. Po krátkém pokecu jsme si šli
vybrat místo, kde se usídlíme. Po
chvíli hledání jsme našli optimální místo. Sundáváme věci z motorek a
připravujeme stan. A úplně náhodou jsme naproti uviděli Benna z Německa(potkali
jsme ho v Egelnu, je mu přes 60! a stále aktivně jezdí na své Jawce). Psal nám,
že určitě přijede. Když jsem ho tam uviděl, nevěřil jsem vlastním očím, byl tam
dřív než my. A přitom to má pěkný kus cesty(bydlí až za Dresdenem). Tak jsme ho
šli pozdravit. Zeptal jsem se ho jak dlouho to jel. Odpověděl mi, že tu trasu
jel 7 hodin, teda klobouk dolu. Při stavbě stanu jsme sem tam prohodili pár
slov. Po dokončení jsme se bavili dál a zcela náhodou o kus dál stála černá 640
a v té době neznámý pro nás Charlie, o kterém Šílený Krtek mluvil. Věděl jsem,
že ho tam máme někde potkat, ale že bude hned vedle nás, tak to jsem nečekal.
Byla to náhoda. Dali jsme se s ním do řeči slovo dalo slovo a tak jsme poznali
dalšího jawáka, co s námi pojede letos do Egelnu. Po skončení vybalování jsme se
sešli u Romana u stanu, kde jsme pozorovali dění kolem a mezi tím jsme povídali.
Když pozdě večer přijel konečně Šílený Krtek, přesunuli jsme se zpátky k našemu
stanu a debata pokračovala. Mezi tím Krtek postavil stan,a tak bylo pro pátek o
zábavu postaráno.
V sobotu ráno po probuzení, jsme si dali malou
snídani a šli jsme na obhlídku. Nesmělo chybět první focení a prohlídka strojů
hlavně tedy domácí značky Jawa. A stálo to opravdu za to. K vidění byly opravdu
krásné stroje, různé úpravy ,
přestavby a všemožně vylepšené Jawy. Ne nadarmo se říká, že češi mají šikovné
ručičky. Takže bylo opravdu na co koukat. Samozřejmě zde nesměli chybět Jawy,
které byly v původním stavu. Na krásně nablýskané jawy je kouzelný pohled.
Nemohl jsem se nabažit. Veškeré foto najdeš v galerii. Jedna z důležitých akcí
dne byla samozřejmě vyjížďka, které jsme se nemohli už dočkat. Konečně, úderem
10. hodiny se začali před bránou ar eálu
sjíždět a seřazovat všichni účastnící spanilé jízdy. Vyjížďka stála opravdu za
to. Po příjezdu zpět do areálu přišli na řadu soutěže. Hlavní atrakcí se ale pro
většinu účastníků srazu stala požární nádrž, která byla z velké části vypuštěna.
Tam odvážlivci předváděli skutečně skvělé kousky. Samozřejmě pro pobavení
ostatních. Takže bylo na co koukat. A věřte,že všichni, co pozorovali dění v
nádrži, se opravdu náramně bavili. Nakonec se v této nádrži soutěžilo o ceny.
Takže ti nejodvážnější kteří předvedli něco zajímavého, byli za svůj výkon
oceněni nějakou cenou. Tudíž o zábavu nebyla nouze. Po skončení soutěží přišla
na řadu hudba. Samozřejmě nesměl chybět také striptýz, bez toho by to nebylo to
pravé.
V neděli ráno po probuzení, přišlo na řadu
balení. Když bylo vše hotové, tak jsem šel na poslední obhlídku. Tento sraz se
skvěle povedl a počasí také přálo. Něco po 11 hodině opouštíme areál a vracíme
se domů. Po cestě se ještě zastavujeme u kámoše a pak přímo do Prahy. Bohužel
nic netrvá věčně. Už teď se těším na další Jawáč.
Riky
|