Den před odjezdem propukla cestovní horečka. Měli jsme sbaleno a nemohli jsme se už dočkat. Večer  jsme byli v garáži, kontrolovali vše potřebné a hlavně leštili motorky. Ráno nastal den D. Po snídani přišlo na řadu upevnění zavazadel na motorku. Zdálo se to sice jednoduché, ale opak byl pravdou, tedy hlavně u mě. Náš plánovaný odjezd se posunul o hodinu. Konečně bylo vše připraveno a vyjeli jsme před garáž. Zde byla poslední kontrola, jestli máme všechno. A mezi tím Máca ještě pro jistotu přeleštil mašinu. Konečně jsme vyrazili. Jedeme po magistrále směrem na Brno. Zácpy jsou tu na denním pořádku, takže žádné překvapení. Kousek za Prahou se to začíná nějak podezřele ucpávat. Ale jedeme dál a najednou všichni začnou prudce brzdit, žádný problém  na tohle jsme zvyklí z Prahy. Jenže nám následně běhá mráz po zádech, když slyšíme hvízdaní kol  Octavia, která jela za námi, to do nás málem našila. Po chvíli jsme zjistili, že se stala před námi dopravní nehoda a usoudili jsme, že bude lepší, když pojedeme po okreskách. Na prvním exitu jsme odbočili a hned za ním jsme zastavili na malém plácku u silnice a radili se jak dál. Vydali jsme se směrem na Benešov. Po chvíli zastavujeme v jedné vesnici. Koukáme do mapy a zjišťujeme, že jedeme špatnou cestou. Otáčíme se a vracíme na místo, kde jsme špatně zabočili kvůli chybějící značce. Nakonec jsme do kýženého cíle dorazili sice se zpožděním, ale to však vůbec nevadilo.

Hned po příjezdu u brány na nás čekal Roman a ptal se „kde se tak dlouho flákáte“, že tady už na nás čeká celou věčnost. Po zaplacení vstupného 222Kč jsme obdrželi kartičku a na motorku jsme dostali nálepku. Za doprovodu Romana jsme vjeli do areálu. Po krátkém pokecu jsme si šli vybrat místo, kde se usídlíme. Po chvíli hledání jsme našli optimální místo. Sundáváme věci z motorek a připravujeme stan. A úplně náhodou jsme naproti uviděli Benna z Německa(potkali jsme ho v Egelnu, je mu přes 60! a stále aktivně jezdí na své Jawce). Psal nám, že určitě přijede. Když jsem ho tam uviděl, nevěřil jsem vlastním očím, byl tam dřív než my. A přitom to má pěkný kus cesty(bydlí až za Dresdenem). Tak jsme ho šli pozdravit. Zeptal jsem se ho jak dlouho to jel. Odpověděl mi, že tu trasu jel 7 hodin, teda klobouk dolu. Při stavbě stanu jsme sem tam prohodili pár slov. Po dokončení jsme se bavili dál a zcela náhodou o kus dál stála černá 640 a v té době neznámý pro nás Charlie, o kterém Šílený Krtek mluvil. Věděl jsem, že ho tam máme někde potkat, ale že bude hned vedle nás, tak to jsem nečekal. Byla to náhoda. Dali jsme se s ním do řeči slovo dalo slovo a tak jsme poznali dalšího jawáka, co s námi pojede letos do Egelnu. Po skončení vybalování jsme se sešli u Romana u stanu, kde jsme pozorovali dění kolem a mezi tím jsme povídali. Když pozdě večer přijel konečně Šílený Krtek, přesunuli jsme se zpátky k našemu stanu a debata pokračovala. Mezi tím Krtek postavil stan,a tak bylo pro pátek o zábavu postaráno.

V sobotu ráno po probuzení, jsme si dali malou snídani a šli jsme na obhlídku. Nesmělo chybět první focení a prohlídka strojů hlavně tedy domácí značky Jawa. A stálo to opravdu za to. K vidění byly opravdu krásné stroje, různé úpravy, přestavby a všemožně vylepšené Jawy. Ne nadarmo se říká, že češi mají šikovné ručičky. Takže bylo opravdu na co koukat. Samozřejmě zde nesměli chybět Jawy, které byly v původním stavu. Na krásně nablýskané jawy je kouzelný pohled. Nemohl jsem se nabažit. Veškeré foto najdeš v galerii. Jedna z důležitých akcí dne byla samozřejmě vyjížďka, které jsme se nemohli už dočkat. Konečně, úderem 10. hodiny se začali před bránou areálu sjíždět a seřazovat všichni účastnící spanilé jízdy. Vyjížďka stála opravdu za to. Po příjezdu zpět do areálu přišli na řadu soutěže. Hlavní atrakcí se ale pro většinu účastníků srazu stala požární nádrž, která byla z velké části vypuštěna. Tam odvážlivci předváděli skutečně skvělé kousky. Samozřejmě pro pobavení ostatních. Takže bylo na co koukat. A věřte,že všichni, co pozorovali dění v nádrži, se opravdu náramně bavili. Nakonec se v této nádrži soutěžilo o ceny. Takže ti nejodvážnější kteří předvedli něco zajímavého, byli za svůj výkon oceněni nějakou cenou. Tudíž o zábavu nebyla nouze. Po skončení soutěží přišla na řadu hudba. Samozřejmě nesměl chybět také striptýz, bez toho by to nebylo to pravé.

V neděli ráno po probuzení,  přišlo na řadu balení. Když bylo vše hotové, tak jsem šel na poslední obhlídku. Tento sraz se skvěle povedl a počasí také přálo. Něco po 11 hodině opouštíme areál a vracíme se domů. Po cestě se ještě zastavujeme u kámoše a pak přímo do Prahy. Bohužel nic netrvá věčně. Už teď se těším na další Jawáč.

Riky

Zpět