<<předchozí  Kdo jsme   další >>

LIBOR - ZLÍN

 

 

Putováním nejen po Evropě od Mustafa k "šestpade"....

 

Mé jawáctví nezačalo v pubertě pádem na jawácký schod přímo hlavou, ale asi jsem to zdědil po dědovi. Týden před svými patnáctinami jsem si pořídil za těžce našpórované peníze, tak napůl potajmu, starého mustafa. Byl totálně zadřený v zuboženém stavu. Po roční "léčbě" se z něj povedlo vyčarovat cosi, čemu se dalo říct Mustang lahodící oku. (Fotky bohužel nejsou... ani jedna...jen vzpomínky). Prodejem mustafa bláznění na jawách neskončilo. Plynule jsem přesedlal na dědovu dvěpade panelku, která mě sloužila a slouží dodnes. Najelo se na ní za tři aktivní roky celkem 15 tisíc s pravidelným investováním do opotřebených věcí. V roce 1994 na podzim vychází první fotka jawky 350 čopra. Láska na první pohled! Fotka visela na zdi asi dva roky. Opožděně si ke dvacetinám naděluju nového čopříka s krásnou chromovanou nádrží a přemisťuju z panelky bohaté kožené doplňky, brašny+rolku+maxiválec a dělám z třipade pořádný kus čopra, který mě svezl křížem krážem po Evropě a má dnes na kontě skoro 90 tisíc. Obě posledně jmenované mašiny jsou součástí mé duše a z baráku nepůjdou. Dovolím si malou vsuvku. Po návštěvě srazu k sedmdesátému výročí Jawy na Konopáči, přichází padnutí na jawácký schod. Ano, teprve teď. Po pořádném křoupnutí v bedně se nechávám vyprovokovat vyřčenou myšlenkou-přáním Martina Roženského, řečeného "jehla", že by si přál mít přezku na pásek s logem Jawa. (Martine děkuju :o) ) Tato prosba mě šrotuje v makovici, protože jsem fetišista, který má tyto pičovinky děsně rád a na srazu jich několik bylo od Mileny Povolné, hlavní roztleskávačky jawáckého hnutí v té době, které jsem skoupil od každého kusu něco. Nechávám však vzhledem ke složitosti takového projektu vše usnout. Ne nadlouho. Posléze navštěvuju sraz k výročí Jawy 70 let v Dánsku a setkávám se tam s kamarádem Pederem a Egonem, kteří šéfují Jawa klub Dánsko. Jejich sraz mě dostal do kolen. Tolik fandovství a přátelské atmosféry jsem nikdy nikde dosud neviděl, snad s výjimkou jawa srazu v Británii k 75. výročí Jawy v roce 2004. Po návratu je vše jasné. Startuju první korunky v peněžence a nechávám dělat, sice opožděně, nálepku jawa 75let. (ani jedna se nedochovala v archivu.....estébáci by ze mě neměli radost :o) ) A tím se ze mě stává definitivně magor - Jawamaniak, který se rozhoduje bojovat s větrnými mlýny a vyrábět věci, které sice jawáci chtějí, ale nechtějí je prodávat "obchodníci" (čtete dobře ty uvozovky...) a občas je nechtějí platit a rádi by je dostávali grátis. Což plně chápu :o) Mezitím potkávám různé party nadšenců, jawáků, roztleskávačů, kteří nejen webíky VSJ a sposutou jiných... rozdýchávají zájem lidí o jawičky, za co jim děkuju, ale seskupují spoustu fajn lidí, kteří to mají v hlavě když ne srovnané, tak aspoň vyrovnané. (Jednou jsem se nechal slyšet, že Jawa je jen pro vyrovnané jedince...) O šest let později upadám za pomocí fajn kamaráda a přítele, věčného pomocníka a letitého jawisty, Zdeňka Rainera, na druhý schod druhou stranou palice a začínám Jawy prodávat (pane Rainere, ne-děkuju :o) Začínám však jako správný zgumovaný jawák u sebe a v květnu 2005 se řadím mezi několik prvních "pošahaných", když si vezu z Týnce novou legendu...."šestpade" klasika, kterým si plním další krásný sen o nové Jawě, v pořadí už druhý. Jsem rád, že ji mám, a že mě Jawice dobře vozí dodnes nejen po cestách necestách, ale z fajn lidma, kteří se motají okolo jaw......Pokračování na dalším schodě :o)

 

 

jméno: Libor  přezdívka: Jawamaniak rok naroz.: 1976  moto: Jawa 350/639 Chopper, Jawa 250 Panelka, Jawa 650 Classic  r.v.: 1997, 2005 Jawaři: Zlín  další záliby: ----  Pozn. Ve VSJ je od: Ledna 2005