Cestovní horečka před Holandskem aneb jak jsme jeli na Jawa/ČZ sraz do Bourtange - Holandsko

31.5. - 3.6.2007

Týden před akcí mi zavolal JawaDrak, jak pokračují mé přípravy do Holandska, že prý už má načepovanou slivovici:o). Samozřejmě jsem mu řekl, že přípravy nepokračují, protože v té době jsem se připravoval na zkoušku a čas na přípravu moc nebyl. Ale už jsem se nemohl dočkat. S Jurou jsme spolu komunikovali přes internet a domlouvali poslední důležité věci. Hlavně kde budeme v Německu spát. Den před odjezdem jsem byl už skoro sbalený. Musím říct, že sem měl cestovní horečku a celou noc jsem nemohl spát. Hlavně jsem se těšil na všechny, až se opět uvidíme a pokecáme.

Úterý 29.5.2007

Den D nastal. Ve 12 hodin jsem zavolal Petrovi jak na tom je. Řekl mi, že mu z motorky ukradly všechny směrovky, a že volal do pojišťovny a ještě musí koupit nové a namontovat je. Petr má poslední dobou smůlu, protože už mu z motorky ukradly i zadní kufr. Takže peníze, které měl připravené na Holandsko dal za směrovky. Ale nakonec to vše dobře dopadlo a v 15 hodin jsme od našeho baráku vyráželi směr Chomutov. Do kempu Kamencové jezero jsme dojeli okolo 17 hodiny, hned po příjezdu čekal u brány JawaDrak. Koukám nikde nikdo, beru telefon a volám Dantemu, kde je, že prý za chvíli přijdou. A opravdu jo, přišel s ním i Olda, který už se nemohl taktéž dočkat a vyrazil z Prahy dřív. Dozvěděli jsme se, že byli v nedaleké hospodě:o). Bylo nám hned jasné co tam dělali. Šli jsme tedy zaplatit chatku a ubytovat se. Po provedení této celé procedury jsme všichni šli opět do hospody.

V 17:41 přijela Marta a jak to tak občas u holek bývá přejela odbočku na kemp, ale zato trefila hospodu, kde jsme právě hodovali:o). Každý hold máme čich na jiné věci:o). Samozřejmě nepřijela sama, ale v doprovodu s Hansem, který přijel autem jen na otočku. Tankujeme dobře vychlazené pivo. V 18:20 přijel Radek a s ním i Míla, který se k němu připojil před Chomutovem. První člověk o kterém jsme nevěděli a nebyl poslední. Takže o jednoho navíc. Ve 20:21 přijel další nový člověk tentokrát Míra a 4 minuty nato potom Jirka. Po ubytování oba přišli do hospody a já slavnostně prohlásil, konečně pijeme s Mírou:o). Samozřejmě jakožto u Penála bývá zvykem nezklamal ani tentokrát a přijel si popovídat. Zrovna se debatovalo na téma Jawa tanga a Penál pronesl skvělou hlášku: „Došel jsem k zjištění, že nosím Jawa tanga obráceně":o). Dovedete si představit co následovalo potom… Tak nám to pěkně pokračuje a po 21 hodině začalo pršet a vypadalo to na dlouho. Máca přijel jako poslední, bylo asi půl desáté a pěkně při tom zmokl. Tak jsme se odebrali do chatky. Měli jsme v úmyslu jít ve 22 hodin spát, ale jaksi se noční debata protáhla do brzkých ranních hodin….

Středa 30.5.2007

V noci jsem toho moc nenaspal. K dešti se přidal i dost silný vítr a kolikrát jsem měl strach, aby nám vítr neshodil motorky. Vstal jsem ve 4:30 sice přestalo pršet, ale obloha se netvářila nějak příjemně. Za chvíli po mně vstával i JawaDrak, ostatní dále vyspávali. A tak na řadu přišla brzká raní snídaně. Po snídaní jsem šel natočit první záběry. Postupně ostatní začínají vylézat z pelechů. Najednou slyším motor 650 a ke vší mé radosti přijel přes Nechranice nikdo jiný než Zdenda. Bylo něco kolem 7 hodiny ranní. Odjezd z kempu Kamencové jezero v Chomutově byl naplánován na 8 hodinu s tím, že se nečeká. Samozřejmě ti co v nedaleké hospůdce byli déle, tak vstávali pozdě. Jsme seřazeni do řady na parkovišti, nesmí chybět foto a chystáme se vyrazit na cestu. Ale co se nestalo, Martě nechtěla nastartovat motorka. A tak ta skupina co už byla připravena na odjezd vyrazila bez zbytku, který nás, až závadu odstraní dožene. Zbytek ve složení: Marta, Máca, Olda, Dante. Tak se také stalo, pod mým velením jsme opustili kemp a první zastávka byla jasná. Nejbližší pumpa, kde všichni povinně natankují třeba jen 4 litry, abychom se po cestě co nejmíň zdržovali postupným tankováním. Na benzině ještě jednou zjišťujeme jak to vypadá a dozvídáme se, že se pořád poruchu nepodařilo odstranit a tak pokračujeme bez zbytku ve složení: Riky, JawaDrak, Jirka, Radek, Míra, Míla, Petr, Zdenek. Já vybaven mapou vedu kolonu na hraniční přechod Hora sv.Šebestiána. Kde po kontrole pokračujeme po silnici č. 174 do Zschopau, kde díky zajímavému značení jsme se pěkně zamotali, ale nakonec vše dobře dopadlo a konečně jsme najeli na silnici č. 180, která vede až do Egelnu. A jak už je v Německu zvykem o objížďky jsme neměli nouze:o). Za tu cestu do Egelnu jsme jich potkali nejméně 8. Kolem 12 hodiny jsme teprve byli ve městě Stollberg, kde na benzinové pumpě jsme si dávali oběd. Zatím jsme toho moc nenajeli, ale potom už to celkem šlo a cesta ubíhala dobře. Jedná z dalších přestávek byla na pumpě v Egelnu, kde jsme byli v 17:30. Kousek odsud bylo první místo, kde byla možnost přespat v kempu. To místo byl kemp ve Wolmirslebenu. Ale našim cílem byl nějaký kemp blízko Wietze.

A tak jsme pokračovali po silnici č. 81 směr Halberstadt a potom po silnici č. 245 do Barnebergu a dále po silnici č. 245a do Helmstedtu. Odtud silnici č. 244 do Velpke, kde jsme odbočili na silnici č. 188 a přes Wolfsburg, Gifhorn jsme přijeli na křižovatku, kde jsme opět odbočili na silnici č. 214 a směr na Celle až do cíle naší cesty Wietze. Kam jsme přijeli asi  21:30. A co se nestalo úplně náhodou jsme se tam potkali se zbytkem naší party. Aspoň jsme se nemuseli hledat. Zároveň jsem se dozvěděl, že kemp, kde jsme původně měli přespat není nic moc. A tak nás Máca dovedl do jiného kempu kousek od Wietze. A to přesně do kempu ve městě Winsen(Aller). Po příjezdu do kempu by se mohlo zdát, že je to kemp jen pro karavany, protože všude kde se člověk podíval byly karavany. Ale místo pro stany tu také měli. Za stan a motorku jsme zaplatili 12,5 euro. Sprcha s teplou vodou v ceně. Takže horká sprcha přišla vhod. Místo pro stany bylo na louce u řeky, která byla od břehu pouze 1 metr. A ti, kteří zažili povodně hned vzpomněli nato, jak to dopadne, když voda stoupne. Nebyl to moc příjemný pocit, ale přežili jsme ho všichni:o). Po postavení stanu mi přišla sms od Jury, kdeže to vlastně spíme, že jsou někde blízko. Tak jsem jim odepsal. Pak jsme si šli sednout do restaurace. Někdo si tam dal řízek za cca 8 euro a někdo pivo 0,3 l za 1,8 euro, nebo si dal obojí. Majitelka už byla unavena, a tak kolem 23. hodiny jdeme ulehnout do stanů. Zítra nás čeká druhá část cesty. Všichni jsme se dohodli, že až vstaneme pojedeme. Najednou mi přišla sms od Parády, kde to je, že jsou tu samé karavany:o). Tak jsem se je vydal společně s Radkem a JawaDrakem hledat. Přicházíme k příjezdové cestě do kempu, a po cestě potkáváme Parádu a vdáli na nás zasvítí Jura. Zjištění pro všechny je, že majitelka zamkla branku, které si nikdo nevšiml. Museli jsme se tomu zasmát a dodali jsme k tomu, že nás zamykají asi proto, aby nás nikdo neukradl:o). Naštěstí tam byli malá dvířka, která se dala otevřít a po sundání bočních kufrů z motorek, projel jak Paráda, tak i Jura. První půlku cesty kluci motorky tlačili, a pak už nemohli a Paráda dodal proč tlačí motorku jak blbec, když má motor nasedl a zbytek dojel:o). Přijeli k hlavní budově a tam na nás v okně koukala majitelka, a tak neunikli kontrole:o). Pokud se ptáte co bylo s kufry, tak jsme je já a JawaDrak nesli celou cestu…Za dobrotu na žebrotu:o). Poté co jsme si pověděli první zážitky z cesty, jsme šli spát. Bylo půl druhé ráno.

Čtvrtek 31.5.2007

Vstávání do chladného rána bylo celkem fajn. Po snídani, zaplacení kempu a sbalení věcí pokračujeme dále. Vedoucím kolony, která čítala 12 motocyklů byl Dante vybaven GPS navigací. Samozřejmě v kempu zůstali Jura, Paráda s Lenkou, kteří jeli oba na 650. A tak bez nich vyrážíme na cestu. Vracíme se na silnici č. 214 a jedeme směr na Nienburg a dále po silnici č. 214. V Nienburgu najíždíme kousek na rychlostní komunikaci. Zde nás také dohonili Jura s Parádou, a aby se ukázali, že mají 650 tak nás předjeli a ujeli. To nedalo Oldovy a jeho Karose, a tak se naštval a zatáhl za plyn a během chvíle zmizel taky. My jsme ovšem pokračovali naším klidným tempem. Protože Zdenda přijel na tovární Jawě 650 Classic, která měla trochu větší spotřebu, museli jsme přibližně každých 150km stavět na benzínce, což nám nevadilo. Hold k vedoucímu kolony se to nějakým nedopatřením nedostalo, a tak se Zdenda taktéž někde musel odpojit. A už s kolonou nepokračoval. Počasí se začalo kazit a začalo drobně pršet. Zastavujeme na benzínce a oblékáme nepromoky. Pokračujeme dále podle plánu, ale najednou před námi stála dlouhá kolona, nikdo nevěděl co se děje. A tak technika zaúřadovala a našla jinou trasu naší cesty. V tuhle chvíli asi málokdo věděl kde jsme a kudy jedeme. Pokračujeme dále, cesta už byla mokrá a najednou Dante přibrzdil a Marta jedoucí asi jako třetí se lekla a vzala za přední brzdu a poroučela se k zemi i s motorkou a já měl co dělat, abych ji nepřeválcoval, protože jsem jel hned za ní. Naštěstí se nic vážného nestalo, jen ohnutá řadící páka, odřená brašna a nějaká ta modřina. Ještě, že má na motorce padák. Po chvíli tedy pokračujeme dál, všichni dodržujeme bezpečný odstup. Nakonec i přes všechny problémy jsme asi v 18:00 dorazili na místo Jawa/ČZ srazu v Holandsku do Bourtange, které je od hranic s Německém vzdálené asi 7 km. Po zaplacení 10 euro vstupného a obdržení drobných dárků, které byli v ceně vstupného jedeme vybrat místo pro stanovaní. Na opravdu krásně posekaném trávníku vybíráme dobré místo.

Dokonce tam někdo objevil houbu a Máca řekl, že by jsme mohli postavil stany kolem ní do kruhu. Sice jsme stany postavili do kruhu, ale né kolem houby. Samozřejmě kdo jiný nás přišel přivítat jako první, byl Šílený Krtek, který byl na místě o dva dny dříve, než začal oficiální sraz. To je prostě Krtek:o). Hledám Juru, Parádu a Oldu a nikde jsem je neviděl. Že by tu ještě nebyli? Divné. Po asi půlhodině za námi přijeli a hned jsem vyzvídal kde byli. Od Oldy jsem se dozvěděl, že byli někde při cestě na obědě. A také dodal, že tam kde nás všechny předjeli se chtěli jen ukázat jací jsou machři:-). Vzali za plyn a všechny nás ve 120km/h předjeli. Jinak prý jezdí 90km/h:o). Za chvíli nato přijel i Zdenda. A naše sestava byla skoro kompletní. Zbývali dva šílenci Míra a Pepa, kteří vyrazili ve čtvrtek ve 4 hodiny ráno z Nupak a do Bourtange dorazili v pátek ve 4 ráno. Jeli nonstop po okreskách, teda klobouk dolu chlapy. A nakonec přijel Hans se svým kamarádem (jméno mi nějak vypadlo:o)) a Liborem samozřejmě, že v autě. Libor nás zklamal tím, že nepřijel jak sliboval na motorce. Slíbil, že se příště polepší. Všechny nás přepadl velký hlad, a tak přišlo na řadu jídlo. Večer se nesl v duchu pohodové zábavy. Kluci z Moravy přivezli slivovici a hned se zapíjel panák nato, že jsme dorazili všichni v pořádku. A jak to vypadalo si asi domyslíte:-). Ráno na programu byla vyjížďka, a tak se šlo okolo 23 hodiny spát. Samozřejmě jak kdo chtěl….

Pátek 1.6.2007

Probuzení do pátečního rána bylo super. Obloha bez mráčku, svítilo sluníčko a foukal slabý vítr. Odjezd na vyjížďku byl naplánován na  9:30. A kluci, kteří přijeli ve 4 ráno jeli s námi, ale bylo na  Mírovi vidět, že toho moc nenaspal. Vyjížďka byla do města Papenburg, zde se nacházejí doky, kde se vyrábějí velké zaoceánské lodě. Za prohlídku chtěli 8 euro. Prohlídka začala tím, že jsme skupina asi 60 lidí šli do malého kinosálu, kde nám promítly 10 minutový průřezový film o celé továrně. Potom následovala samotná prohlídka. Pokračovala u zakladatelů samotné firmy a dalších lidi, kteří ji řídili. Díky Radovanovi, který žije v Německu, ale umí česky jsme z této prohlídky měli opravdu hodně. Neměl to vůbec jednoduché, protože ten průvodce ho moc ani nenechal nám to překládat. Tím to bych mu tady chtěl za všechny strašně moc poděkovat. Potom jsme se šli kouknout do samotných doků, kde se právě pracovalo na jedné takové lodi. Přes prosklenou stěnu jsme koukali jak se pracuje. Dok byl dlouhý 370m, široký 125m a vysoký 60m. Zážitek je to nepopsatelný. K vidění tu byla i kajuta, ve které se během plavby bydlí. Pak jsme šli ještě do druhého doku, kde byla rozdělaná další loď. Dozvěděli jsme se spoustu informací o stavbě lodí. A tím celá prohlídka skončila. Krom pro mě dost chaotického zorganizování prohlídky, to bylo velmi zajímavé.

Vyjížďka pokračovala dále a to do malého přístavu Ditzum. Kde byla hodinová pauza. Všichni jsme se shodli, že si radši pojedeme nakoupit, než abychom byli hodinu v přístavu. A tak po společném focení, jsme opustili přístav a vydali se zpět na cestu do kempu. To by jste nevěřili, jak špatně se v Holandsku hledá obchod. Hrůza děs a když se místního zeptáte, kde je tu nějaká sámoška, tak vám řekne tímhle směrem asi 1 km a je to ve skutečnosti 4 kilometry. Najít ve městě obchod s jídlem je nadlidský úkol, nemají to ani nějak značené, pokud to je zapadlé mimo hlavní silnici. To samé je to tam i z benzínovými pumpami. Takže jsme jezdili raději tankovat do Německa. Ale nakonec jsme obchod našli úspěšně nakoupili a vydali se zpět do kempu. Kluci si samozřejmě nakoupili plechovky piva na večer.

Po příjezdu do kempu jsme si udělali piknik u Draka. Po jídle nám Erwin ukázal svojí závodní stavbu Jawy, se kterou tam jezdil. Večerní zábava  se nesla v pohodovém duchu. Do našeho kruhu mezi stany zavítali kromě němců také i samotní pořadatelé Jawa srazu, aby se s námi pobavili a pokecali. Pivo, slivovice a další nápoje tekly proudem:o). Zábava skončila pozdě v noci zpěvem s Holanďany u stolu. Akorát Zdenda šel spát dříve, protože ráno jel zpět do republiky. Jezdí totiž sportovní mototuristiku FIM rallye, která se letos koná v Itálii. Kolem 5  hodiny raní se vydal na cestu.

Sobota 2.6.2007

V sobotu byla na programu další vyjížďka tentokrát na plochou dráhu, kde se odehrávali rozjížďky na závody. Tahákem byly plochodrážní motorky se saidou, dále následovala prohlídka nových strojů a motoburza. Na tuto vyjížďku jela jedna část lidi od nás a druhá jela se mnou k moři. Rozhodl jsem se tak, protože jsem se chtěl někam také podívat a musím říct, že toho vůbec nelituji. Jeli jsme do asi 40 kilometrů vzdáleného přístavu Delfzijl, kde jsme se všichni vyfotili u moře, a pak jsme si i prošli centrum tohoto krásného města a nakoupili také dárečky pro své nejbližší. Strávili jsme tam celkem 2 hodiny. Poté jsme se vrátili zpět do kempu. Ti kteří následující den jeli nonstop domů, se už začali balit a připravovat na cestu. Na odpolední program přijela dechovková skupina, aby zahrála lidové skladby. Konala se i tombola, ale od nás se jí nikdo nezúčastnil, stejně tam byla většina věci od Libora:o). Jediné ceny, o kterých vím, že se udělovali byly ceny za nejvzdálenější účastníky srazu. První místo vyhrál Jura a druhý skončil JawaDrak. Jinak večer byla opět volná zábava. Protože sem ráno brzo vstával, tak jsem též šel brzo spát. Rozloučil jsem se a šup do spacáku.

Neděle 3.6.2007

Je asi půl páté. Vstávám a začínám balit zbytek věcí. Vylézám ze stanu a koukám zatažená obloha a zima, počasí nic moc a v duchu si říkám jen aby nepršelo. Zpět do republiky jedu po dálnici nonstop společně s Petrem, Jirkou a Mílou. Takže jedeme ve čtyřech. Jediného koho sem musel budit byl Jirka. Máme sbaleno a na hodinkách je 5:45. Akorát abychom ostatní neprobudili musíme motorky plně naložené odtlačit až k bráně. Po ránu dobrá trénink:o). Jirka ještě jede hodit pohledy do schránky a konečně můžeme vyrazit na cestu. Jedeme směr Dörpen a po silnici č. 401 do Oldenburgu, kde najíždíme na dálnici a jedem směr Bremen. Ze začátku jsme jeli mezi 90 až 100 km/h. Poté co jsme s Jirkou zjistili, že těm dvou to papá poněkud více než je zdrávo, jsme jeli 80 až 90 km/h. Na nádrž totiž ujeli jen pouhých 250 km. Což je spotřeba jako blázen. Někde před Hannoverem zase Petr přepínal na rezervu, a tak jsem hledal nějakou benzínku. Bohužel na Německých dálnicích moc benzínek není, a tak jsem musel zajet přímo do Hannoveru k jedné benzínce. Na křižovatce jsem se špatně podíval na příjezd k benzínce a musel jsem se otočit a napodruhé už jsem se trefil. Jenže co se nestalo? Míla přehlédl Petra a narazil do něj, rána jako blázen a Jirka mi říkal, že si myslel, že Petr skončí na zemi. Naštěstí to ustál. Odnesl to akorát Petrův kufr a držák a Mílův padák, jinak se nikomu zaplať pánbůh nic nestalo. Na opravě prohnutého kufru jsme strávili asi hodinu. Bohužel Petra se nějak poslední dobou drží smůla. Kufr jsme přidělali zpátky na motorku, pojistili ho pavoukem a gumicukem a mohli jsme pokračovat konečně zase v jízdě. Když jsme vyráželi z Hannoveru bylo 11 hodin. Najeli jsme zpět na dálnici a pokračujeme v cestě. Po asi hodinové jízdě mi motorka přestala jet. Co se děje? Zastavil jsem v odstavném pruhu na dálnici a přemýšleli jsme co může stát za závadou v elektrice. Kromě předního světla nic nefungovalo, ani blinkry, nesvítili kontrolky nic… Koukám na kabely, ale nic. Najednou sem šáhl na klakson a už to zas všechno začalo fungovat. Pravděpodobně byl někde zkrat. Sláva!!!!! Není to moc dobrý pocit stát v odstavném pruhu, když kolem vás všichni projíždí minimálně 130 kilometrovou rychlostí. Naštěstí jsme tam strávili jen 10 minut a pokračovali dále. Na jedné z přestávek jsme se o tom bavili a shodli jsme se, že to radši dokud to jede necháme tak. Ono se hrabat v elektrice nic moc. Další tankovací zastávku jsme udělali u Lipska, kde jsme konstatovali, že nám musí benzín vydržet až za hranice.

Před Drážďanama jsme najeli na novou dálnici směřující až k nám. Nová dálnice je pěkná, hlavně ty nové tunely, jeden je dlouhý 3,5 kilometru, bomba!!!. Na hraničním přechodě na dálnici jsme stáli v koloně asi 15 minut kvůli jednomu autu a pak když člověk přijel k okénku a celníci viděli motorkáře s občankou v zubech ukázali jeďte. A na to jsem tam čekal takovou dobu. Bylo přesně 17:00 když jsme byli na hranicích. Konečně jsme byli doma, hurá!!! Teď už jen kousek a jsem doma. Na hranicích se od nás odpojil Míla, který řekl, že si už pojede vlastním tempem kvůli spotřebě. Rozloučili jsme se s ním a jeli dál. Nová dálnice vede skoro celá z kopce, má klesání 4%. Jedeme dál projeli jsme tunel na české straně a najednou motorka přestane jet, myslel sem, že je to zas elektrika, ale ta byla ok. Co to??? A zjistil jsem, že mi došel benzín:o). Teda musím říct, že jsem měl obrovskou kliku benzínka byla 1800 metrů a jel jsem z kopce, takže jsem tam dojel 40ti kilometrovou rychlostí. Při pomyšlení, že bych musel někde motorku tlačit… Když sem se potom podíval do nádrže, ještě něco málo tam zbylo, ale protože jsme jeli z kopce, tak se zbytek benzínu přemístil do přední části, což je jasné že:o). Zde jsme si udělali poslední pauzu. Dali si dobré kafe a já cappucino, poseděli a odpočinuli si. To byste nevěřili jak skvělý pocit může být objednat si kafe česky. Slečna, která nás obsluhovala na nás koukala, a pak se zasmála a zeptala se odkud vlastně jedeme. Řekli jsme jí, že jen kousek odtud. Z Holandska, byla celkem překvapená.

Jirka k tomu ještě dodal, že by jsme se mohli otočit a jet tu cestu zpět:o). Vyzařovala z nás dobrá nálada, že jsme v pořádku zvládli tuto cestu. Čas pomalu ale jistě plynul dál, a tak jsme zas sedli na motorky a pokračovali dále. V Praze se odpojil Petr a zbyl jsem já a Jirka, kterého jsem protáhl přes Prahu na Strakonickou. V Praze na motorce nikdy nebyl a cesta se mu líbila. A tak jsem ho dovedl na Strakonickou rozloučili jsme se a rozjeli se každý svým směrem. Domů sem dorazil kolem 20 hodiny celý šťastný, hlavně, že se nikomu z nás nic nestalo.

 Od Míry sem se dozvěděl, že z Bourtange vyrazili v 10 hodin a domů dorazili druhý den ve 4 ráno. Nejeli jako my po dálnici, ale jeli po okreskách. Druhá parta, která se vracela po okreskách s jedním přenocováním v Německu přijela v pondělí pozdě v noci.  A tak plni zážitků, vzpomínáme na tuto skvělou akci. Olda s Radkem zůstali ještě v Holandsku, a tak se  můžeme těšit na další zážitky.

 Za těchto 6 dní jsem najel 2011 km. Průměrná spotřeba činila 4,58 l na 100 kilometrů. Motorka až na jedno zaváhání šlapala skvěle. Škoda jen, že nebylo více času procestovat Holandsko. A podívat se dál do vnitrozemí této krásné země. Tak snad někdy příště. Pěvně věřím, že tohle nebyla poslední zahraniční akce na Jawách. Doufám, že se na další akci sjedeme ve stejně skvělé partě lidí jako letos. Užili jsme si srandu a pohodu, tak jak to má být. Kam příště? Nechám se překvapit:o).

foto: Máca

text: Riky

Volné Setkání Jawařů

Zpět